Přivezu Zdenina grošáka ku stájím, zavelím, nechť mi ho pohlídají, vzbudím Diviše; že by bylo fajn udělat závod zítra v poledne, prohlásí.
Od teď nemohu dělat nic, pokud chci závod dokončit.
Pozdravím se se Štěpánou, vyspím se, dojdu ke Grošákovi, Grošák padne k zemi pošed smrtí. Nikdo nic. Počkám. Nikdo nic, grošák leží v trávě před hradem. Zhynulý stále. Nikdo nic.
Takže jinak. Nasednu na ještě živého grošáka, odjedu před hrad na start a čekám. Čekání skončí, stojím nad mrtvým grošákem.
Takže ještě jinak. Přijedu s grošákem na Talmberk… a pak jen běhám okolo. Přijdu ku koni, zase padne skonav.
Pokračovat nemohu, neboť přejde poledne druhého dne, a Dostih je tentam. Starší uložené posice jsou ale prastarými.