Panna Marie Sázavská - role bratra Nikodéma

Ahoj, mám speciální otázku. V questu Panna Marie Sázavská jsem poté, co jsem se vrátil z kajícnické pouti, nenašel Johanku v klášteře. U jejích dveří stála stráž a hrubě mě poslala k šípku, že je Johanka v base a že se mám buď zeptat biskupa, a nebo -cituji - “toho mnicha, co páchl po šalvěji a byl z toho taky celý pryč”. Biskup lze najít snadno, ale Nikodéma se mi najít opravdu nepodařilo. Přijde mi, že jít se ptát na cokoliv inkvizitora není cesta k záchraně - od něj se dozvím akorát bludy. Zatímco Nikodém by mi mohl sdělit reálné informace o tom, co se děje a jak postupovat. Ale Nikodém není.

Logika říká jediné:

  • bratr Nikodém dokáže poradit a říct, jak se zachovat a co hrozí.
  • a je pryč, protože spolupracoval s Johankou a v případě inkvizice je nutné utéct co nejdále.

Je tedy má logika, že nejlepší je ho najít ( v jiném městě, lese atd.) správná?

Prostě mi přijde, že jít se zeptat na cokoliv inkvizitora není tou nejlepší cestou

Ahoj, ten quest Panna Marie Sázavská jsi začal hrát až poté, cos zpět dobyl Talmberk? Jestli ano, a pakliže jsi si na popud Diviše přivolal do táborového ležení Nikodéma, který se měl starat o raněné, pak se jedná o bug a Nikodéma tedy najdeš na louce, kde bylo ležení s Divišem a Ptáčkem. Stalo se mi totiž to samé, když jsem se snažil najít Bohutu, který s Nikodémem na tom poli stál. :smiley:

1 Like

Teda pánové autoři, celé Warhorse, já se vám znovu klaním! Fakt…
Kua fix to byla jízda!!! Za mě je tohle jeden z nejlepších questů v celém KCD vůbec. Mělo to neuvěřitelné grády. Jak člověk začne tušit, že k záchraně Johanky bude potřebovat lidi, ke kterým se nemusel vždy chovat zrovna nejlépe. Jak skládá střípek ke střípku a zoufale v předtuše, že půjde o detaily, snaží vymyslet, jak se zachovat nejlépe! Jak k soudu jde s tím, že část lidí bude svědčit ve prospěch, část v neprospěch a část se zachová kdo ví jak. A jak je pak sám na obhajobu, jak musí volit mezi způsobe mluvy, jestli vykřikovat nebo se držet zpět. Jak se mění obličej přísného inkvizitora, jež dělá dojem moudrého muže, co ovšem bez mrknutí oka pošle na smrt vlastní mámu – teda pánové, to byla pecka!!!

A teď perlička. Mé děti se trochu poflakovaly kolem a když se všimnuly zajímavého děje, k mému zděšení si osud herní Johanky spojily s mou stejnojmennou manželkou a na soud si obě děti sedly do křesel, s plyšáky v rukou, jako diváci a já věděl, že jjiný, než „nejlepší konec“ prostě NESMÍ NASTAT, protože v případě opravdu drsné exekuce bych je musel okamžitě vyhnat a nebo hru shodit Alt + F4 …
Normálně se mi třásly při obhajování ruce a bušilo mi srdce. A pak, když inkvizitor Johanku opravdu osvobodil, tak za mnou děti začaly řvát radostí a objímat se – to byla síla …

No nic, jdu si tu hru zahrát po čtvrté…

2 Likes