Zdravím, nechci nikomu hru nutit, ani nic podobného, avšak chci také podat svůj názor na hru a zároveň jako poděkování.
Za hru jsem velmi rád, je to opět ten český propracovaný příběh Dana Vávry, na který jsem čekal od Mafie II. Nevím, jak bych za tuto hru mohl poděkovat, nelituji ani korunu, kterou jsem do ní dal, jelikož na ty možnosti byla hra pořád velmi propracovaná.
Velmi se mi líbilo to, že jsme se vrátili do našich dějin a ve hře je spousta poznatků, které se můžeš dozvědět o našich dějinách, za což tvůrcům moc děkuji. Ve hře je to zábavnější, než z učebnic dějepisu.
Neuvěřitelná byla ta pravdivost jako, že Vás po cestě mohou napadnout, to, že Vás lidé mají rádi dle skutků, apod.
Ukládaní hry pomocí sejvovice a spaním skvělé, lepší než ukládání kdykoli chceš.
Zklamala mě jen jedna jediná věc, a to byl useknutý konec, ale přecijen to chápu, byli již nuceni hru vydat.
DLC From the Ashes bylo také skvělé, škoda jen, že se Přibyslavice nemohly rozšiřovat ještě více, ale i tak jsem za něj rád a budu se těšit na další DLC 
Po 88 odehraných hodinách jsem si právě vzteky rozbil sluchátka. Proč musí mít ta hra tak absurdně těžké souboje. Můj převládající pocit ze hry je. “Proč to má tak těžkopádné ovládání. Proč mi to sakra pořád bere ovládání z ruky!!! Proč si to sakra pořád dělá co chce a nedělá to, co chci já. A když už je tak absurdně těžká, proč je na ukládání postih. Co za úchyly tuhle hru dělali.” Hry člověk obvykle hraje proto, aby se bavil. I v Gothicu se to asi v půlce zlomilo a hra šla konečně hrát. Kdy už se konečně zlomí tohle? Po každém hraní končím v depresi, vzteky bez sebe, teď dokonce došlo ke škodě na majetku. Vůbec poprvé v životě jsem během hry něco roztřískal vzteky a to můžu být rád, že mi pod ruku nepřišlo něco cennějšího. To asi není úplně to, co bych od zábavné hry čekal.
Tak jsi se to jeste za celou dobu nenaucil nebo jsi to nenaucil Jindricha. Ucis ho pokrocilejsi techniky.
Jaky postihy za ulozeni pozice mas na mysli?
Například já.
Paradoxem KCD je, že si řada fanoušků stěžuje na extrémně obtížné souboje, a SOUČASNĚ si zhruba stejné množství fanoušků stěžuje na extrémně snadné souboje. To, že hra bere ovládání z ruky … tady předpokládám že máš na mysli lockování na nepřítele. To je nezbytně nutné z hlediska fungování soubojového systému, a hra ti dává možnost s lockováním pracovat. Kolečkem myši zalockuješ na jiné nepřátele, a nebo (což dělám prakticky výhradně) podržením shiftu se odlockuješ, namíříš na jiného člověka, a puštěním shiftu se lockneš na něj.
Pokud ti vadí, že se Jindra různě potácí když dostane po kebuli, tak to je VELMI realistické. Jako ve skutečnosti, i ve hře se musíš především snažit abys po kebuli nedostal. Pasivně to samozřejmě znamená několik vrstev dobré zbroje (batvat, klobouková přilba, kroužková kukla …). Aktivně to znamená, že si nikdy nesmíš nechat nepřítele v zádech ani v boku. Boj proti více nepřátelům se pak skládá hlavně z toho, že běháš kolem nich a snažíš se je držet všechny v zorném poli; navíc tak, aby si navzájem překáželi a mohl na tebe útočit jen jeden. Tohle je velmi realistické, a taková taktika se učí i ve skutečnosti na sebeobraně. Navíc si musíš hlídat lučištníky, ideálně zase aby nepřítel, se kterým bojuješ, stál lučištníkovi v ráně. No a pak ve vhodných chvílích nasazuješ riposty, finty nebo komba, protože tím máš největší šanci zranit. A jakmile se jeden nepřítel i po blokované ráně zapotácí, tak do něj začneš bušit co to jde, protože tam máš šanci ho velmi rychle rozsekat.
Jinak jo, některé boje s více protivníky jsou fakt dost těžké, i dva kumáni v jednom z těch vybíjecích kumánských táborů mi dali dost zabrat. No a proto je ve hře lukostřelba, zákeřné zabití zezadu, nebo možnost jít na ně brzo ráno kdy ještě spí. A taky se k nim do tábora můžeš v noci proplížit, nalít jim do jídla jed, počkat do rána, a pak si vychutnat boj proti velmi slabým mátohám.
Už jsem ho dostal, asi na 6. pokus. Byl to úplně poslední velitel tábora v questu chátra. Měl lepší brnění, než jsem si zatím mohl koupit, to už je co říct. Bojový systém jsem ani po 90 hodinách hraní zatím nepobral. Nenávidím to, jak se postava pořád válí na zemi a nejde nic dělat, to bych nejradši vzteky roztřískal klávesnici. Nevím jak udělat kombo, postava tím mečem máchá strašně pomalu, i když má staminu, sílu i dovednost “mistr” s mečem. Nepřítel postavě dá 4-5 ran za 3 vteřiny, postava sotva dvě. Komba jsem se učil u Bernarda dřevěným mečem, tam to šlo v pohodě, teoreticky by měly jít, ale prakticky jsem zatím nedal ani jedno. Škoda rozbitých sluchátek, přeškoda. Otrava jídel, hmm, jenže to bych musel mít v inventáři další černěnou výbavu, na kterou bych musel dát pozor, protože se nedají uložit sady věcí, které by se jen měnily po celých sadách, navíc by postava kvůli těm krámům byla dřív přetížená, navíc bych musel čekat do rána s nejistým výsledkem, většinou se připlížit nedá, vždycky někdo hlídá. Plížení mě v KCD přiznám se nebaví.
Musel bys, ale asi se ti nechce…jinak mi prijde, ze vubec nechapes mechaniku hry.
Jindra urcity veci dela automaticky, jako treba riposte, ale udela to az TY to spravne “aktivujes” a provedeni komba je opet na tvoji sikovnosti…Jindra muze byt mistr jaky chce, ale kdyz mu beres ovlani z ruky, tak mu to nikdy nepujde.
To jak se postava válí na zemi je úplně normální, zkus poprosit kamaráda ať ti dá několik úderů naplno do žaludku, a uvidíš jak bude tvoje tělo reagovat úplně samo, aniž bys ho měl jakkoli pod kontrolou. Velká část všech bojových umění je o tom jak do toho žaludku nedostat, a nebo aspoň tak, aby ti to tu kontrolu nesebralo. No a v KCD na to holt musíš stejně - dávat si zatraceně pozor abys nedostal nekrytou ránu.
Ad komba - tady je jedna zákeřná věc, které jsem si dlouho nevšiml. Pokud používáš meč, tak některá komba se dají udělat jen s dlouhým mečem, jiná jen s krátkým mečem, a někdy myslím že musíš mít štít a jindy ne. Ono to je v popisu komba napsané, ale snadno se to přehlídne. Pak jsem měl jednoručák a štít, a za boha mi nešlo nasadit kombo, které ale bylo, jak jsem zjistil později, určené pro dlouhý meč. Jinak je taky dobrý nápad vybrat si jedno kombo co je na tři údery, a zkoušet to, protože je to jednodušší než na čtyři.
Ad černěná výbava - jo, sady oblečení bych taky bral, taky mě nebaví se převlíkat. Ale spousta lidí se převlíká a problém jim to nedělá. Pořád ale můžeš útočit třeba brzo ráno, pak se ti podaří nachytat pár padouchů ve spodním prádle, kteří kolem tebe budou běhat a bouchat tě pěstma.
Ad rychlost úderů - když ti protivník dá první citelný úder, tak do tebe pak mlátí a mlátí, protože tím prvním úderem si otevřel cestu. To je zase realita - první úder tě otřese, takže zasadit další je jednodušší, a musíš toho využít co nejvíc. Klíč k obraně je ubránit se tomu prvnímu úderu. Je potřeba podotknout, že tenhle mechanismus je nejen realistický, ale i neutrální, takže postihuje i AI protivníky. Ty můžeš (a měl bys) na nepřítele použít přesně to samé. Je taky pravda že záleží na zbrani, třeba meč je rychlejší než palcát, a úplně nejrychlejší mi přišly kumánské šavle. Když máš proti sobě lepšího šermíře, tak si musíš pomoc nějakým špinavým trikem (šíp do obličeje, bouchání z koně, a nebo ty úvodní otravy, proplížení se atd.) Ale tak to bylo vždycky, co naděláš. Když nejsi Bruce Lee, musíš být o to větší svině.
A jeste jedna vec, ktera usnadni boj, kdyz ti to nejde, davej si na zbran treba jed.
Jako poděkovat můžu taky. A zároveň litovat ztracených 230h - ± stejně jako mám u zaklínače včetně přídavků… Nakonec už jsem asi hrál horší hry… ale pozitivní to hodnocení být úplně nemůže. Mám tu smůlu, nebo možná štěstí, že už jsem těch her hrál opravdu hodně a můžu srovnávat.
Díky i za DLC, to mi trochu připomnělo první The Guild, což jsem od KC:D tak trochu i chtěl, ale ve srovnání s ním je to stavění středověkých objektů furt strašná osekaná a nezábavná alfa ve všech ohledech.
Myslím, že u téhle hry chybí jedna věc - důrazné upozornění ještě před zakoupením hry, že souboje vychází z reality a snaží se působit co nejvíce reálně. Předešlo by se tak zklamání některých hráčů, kteří si hru koupí a čekají, že souboje budou probíhat jako ve většině dnešních akčních her (styl - zběsilé mačkání gamepadu nebo klikání myší)
Já, ikdyž jsem souboje hrál především stylem, že jsem se snažil nepřítele upíchat, přesto jsem se musel soustředit na správný okamžik, kdy provedu píchnutí, a potom taky ve správnou chvíli blokovat soupeřův úder.
A k tomu plížení bych napsal, že jsem k tomu přistupoval většinou tak, že jsem pro tu danou chvíli plížení ze sebe shodil všechny hadry a plížil jsem se ve spoďárech, protože pak mi to ukazovalo, že jsem nejméně nápadný (žádné tmavé hadry jsem nepoužíval - nechtělo se mě s tím tahat), a po akci jsem zase na sebe všechno zpátky oblíkl.
Takže jenom trochu otravné pořád všechny jednotlivé kusy oblečení oblíkat a slíkat, a zábavné, že se při akci promenádím ve slipech.
No, zběsilé mačkání je to pořád, jen jiným způsobem. Do reálného zobrazení to má stále dost daleko.
Škoda, že u soubojů ta realita končí… ovládání koně a asi dalších 1000 činností ve hře se s realitou nepotkalo vůbec…
Zkusím se na ta komba podívat, s čím to jde a s čím nejde dělat. jen mi to přijde zbytečně překomplikované. Na hře je vidět, že někdo měl dobrý nápad, ale programátoři se nepředřeli. Příklad, mám jít vyjednávat s loupeživým rytířem. Přijdu na místo, stráž mi sdělí, že mám jít za ním. Jdu tedy k rytíři, ale nic se neděje. Stráž zůstala stát na místě, protože jsem ji předběhnul. Vracím se ke strážnému, konečně sepne trigger a strážný jde k pánovi. Vyběhne animace, mám rytíře porazit v souboji na život a na smrt. Bojujeme, povede se mi ho srazit, leží v bezvědomí. Ale jeho lidi se do mě okamžitě pustí, musím zdrhnout. Za tři vteřiny vyběhne: “Zabij rytíře, Úkol nesplněn.” No nevadí, tak teda boj, načítám pozici. Bojujeme s celým táborem, jeden nepřátelský voják se evidentně buguje, ale všechno je úspěšně završeno, vítězství je naše. Po pár vteřinách oslav se do mě pustí vlastní lidi, asi jsem v boji omylem někoho bouchnul. Ach jo, tak znovu. Nepřátelský voják se zase buguje, stejně jako předtím, cuká se na místě jako robot. Nevadí, nevadí. Už si dávám pozor, abych někoho nepraštil. Vítězství, obírám mrtvé nepřátele, protože potřebuju prachy na výstavbu Přibyslavic. Přetížen do krajnosti letím po svých do Ratají, hlásím pánovi úspěch, prodávám všechny věci z invu i z koně, odjíždím do Přibyslavic. Mám si uložit? Ne, nebudu alkoholik, prostě to po cestě odklikám. Selhání, musím do boje. Jeden nepřítel? Jenom jeden? To dám. Zpočátku se daří, nepřítel to schytává zase a znovu, ale pak dá kombo a druhé. Kolikrát postavu ještě praští? Tohle není fér! Pohled je zatměn, životy skoro na nule, perky “druhá šance” využity, nepřítel se odporně raduje, úchylák hnusný. Marně hledám cestu odtud, marně pískám na koně. Nepřítel postavu neustále strhává, nemám staminu, pohled je tmavý, nevidím kudy běžím, nevím kde je správný směr, smrt. Ach jo, neeeeeeeeeeee!!! A zase od začátku, od útoku na tábor. Tak nějak vypadá to moje “hraní.”
Překomplikované … no tak realistický soubojový systém je jedním z velkých taháků hry, tak to těžko jen tak změní aby to nebylo překomplikované. Samozřejmě to není stopro realistické, protože by se to pak nedalo hrát, nicméně je do soubojů zakomponována řada realistických prvků, které obvykle nebývají. Třeba to, že když dostaneš ránu, tak to s tebou skutečně otřese, místo aby jen kleslo zdraví. Chápu že ne každý má tohle rád, ale obrovská spousta lidí si to užívá.
Důsledek je prostě ten, že když víš, že nejsi dobrý bojovník, tak se prostě musíš soubojům vyhýbat a nebo si zajistit nějakou neférovou výhodu. To tvoje “jenom jeden nepřítel, to dám” … zkus si to schválně někdy vyzkoušet. V nějaké horší zapadlé ulici někdy večer: “Jenom jeden holohlavý třicátník, o hlavu větší a s kotvičkou vytetovanou na rameni, to dám.” A když ho opravdu naštveš, tak by mě zajímalo jak snadno by tě nechat utéct, i kdybys tam měl koně.
Že se programátoři nepředřeli vůbec není pravda. Naopak, designéři se snažili udělat hodně zajímavé a dramatické questy se spoustama variant, aby to bylo zábavnější. Jenže samozřejmě čím je quest složitější, tím snáz ho při hraní “rozbiješ”, protože testera prostě v životě nenapadlo že uděláš zrovna to, co jsi udělal. Já osobně jsem narazil jen na málo faktických bugů v questech, ale naprosto chápu že tam jsou. Kdyby ti všichni zadával questy typu “zabij 10 krys ve sklepě”, tak by hra tolik bugovatá nebyla, protože to se odladí snadno. Ale zase takhle je příběh daleko zajímavější.
A přitom stačilo se v Ratajích na hoďku natáhnout ve mlýně a sejvovice by nebyla potřeba. A nebo skočit do lázní…
těch 10 krys ve sklepě - to máš z Morrowindu, že jo?
Prostě si myslím, že možnost kdykoli si uložit, je absolutní právo hráče v každé hře. Můj názor, nikomu nevyvracím ten jeho. Kdybych měl spočítat, kolikrát jsem musel nějaký úsek opakovat jen proto, že po úspěšně odehrané části, kdy jsem v pohodě vybil tábor obrněných žoldáků, mě po cestě přepadlo pár vesničanů v košilích s klacky. Jednou se mi to stalo 4x po sobě. Naprosto netvrdím, že vím líp jak by měla hra vypadat, nebo že souboje nejsou zábavné. Jsou zábavné, ale bohužel, každý souboj je sázka do loterie. V pohodě porazí rytíře a vzápětí postavu umlátí vesničan klackem. Kde je boss bar jsem doteď nezjistil.
Nebo třeba Baldur’s Gate. Ono je to docela běžný úkol.
1 Like
Ulozit pozice se da vyspanim na urcitych mistech a je jich opravdu hodne.
Stezovani se na ukladani pozic je jen obycejny breceni. A rikejte si co chcete. A ze neni fer, kdyz te protivnik zasahne?! Jestli tohle napise nekdo, kdo ma nahratych alespon par desitek hodin, tak to mi hlava nebere a hra asi neni pro neho.
Boze lidi, zjistete si neco o hre nez ji koupite, podivejte se na videa od tvurcu, kde popisuji mechaniky hry.
Zdaví protivníka se ukazuje v takovém tom krátkém proužku nad tvým zdravím, vlevo. Tam, co je normálně mimo boj stamina koně. Ale nikdy na to nekoukám, během boje je docela dobře poznat když už protivník slábne.